A takhle to dopadlo…

atelier dhouse, nám.Svatopluka Čecha 5, Praha 10 – Vršovice, tel.272 681 854

Světelná dna horních skříněk s integrovanou lištou pro otevírání bez úchytek.

Každý si nastaví svou výšku pracovní desky.

Také výška stolové desky jde elektricky nastavit.

Výsuvný odpadkový koš – sorter.

A to nejlepší nakonec – na povrchu dvířek v matném laku nezůstávají ŽÁDNÉ OTISKY PRSTŮ – tzv.ANTIFINGERPRINT efekt.

O dva měsíce dříve…

Končím s kompromisy, Karle!

Jauvajs! Už zase jsem zapomněla, že dvířka od myčky jsou rozbitá a po otevření se plnou vahou řítí k zemi. A samozřejmě mě přitom praští do nohy. Jo, jasně, dá se to celkem snadno opravit, ale… čílko nad digestoří odpadlo a už několik měsíců není k nalezení. Baterie netěsní, dřez už taky zažil lepší časy a především – já tu kuchyň už fakt nesnáším! Nemůžu ji ani vidět a nenávidím, když ji musím uklízet.  Už dávno se mi nelíbí a nerada tam trávím čas.  Tak jsme to s drahým řešili. Opravíme, doděláme, vylepšíme anebo půjdeme do nové? Legrační je, že od té doby, co to řešíme, samozřejmě nic neopravujeme, ale množství defektů rapidně narůstá.  Naposledy minulý týden se zřítil sokl. Tak teď smutně postává ve spíži opřený o zeď a s ulomenou úchytkou čeká na definitivní verdikt, zda se mu dostane léčby, nebo zda (včetně celé staré kuchyně) nepoletí.

„Karle, už to vážně musíme rozhodnout. Buďto opravit nebo pořídit novou.“ Vzhlédne od tabletu a zamyslí se. „Tím chceš zřejmě naznačit, že rozhodnuto už je. Kdyby šlo jen o opravdu dvířek od myčky, vůbec bys to se mnou neprobírala. Ale vážně myslíš, že tak nutně potřebujeme novou kuchyni, Alenko?“

No tak jasně, že nepotřebujeme! A jasně, že uvařím i v téhle. Jeden by vymyslel asi tak bambilión důležitějších investic, než je kuchyně. Třeba nové auto (že, Karle?). Fasáda by už taky pomalu stála za to. Na zahradě by se mohlo zainvestovat do zámkové dlažby…   

Taky nejsem zrovna nadšená z představy, že vydáme peníze za novou kuchyni, ale na druhou stranu:

1. Nechci tady ty vady už opravovat, stejně tu potom nebudu radši
2. Od začátku mi ta kuchyň nevyhovovala – nebyla podle mých představ. Nebyla to ta má vysněná. Ale byla nová v novém domě. Logicky jsme si ji nechali.
3. Už tu žijem šestnáct let, má odslouženo a já taky. A čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že jestli tu mám trávit tolik času, kolik ho trávím, ráda bych se tu cítila dobře.

Když si Hanka s Pavlem pořídli novou kuchyň, doslova jim to změnilo život. Hanku najednou mnohem víc baví vařit a vůbec je teď v kuchyni ráda. Ráda tam i tráví čas s knížkou nebo s počítačem. A z jejího Pavla se najednou stal odborník na správné grilování.  A co jim tedy závidím nejvíc, je vyšší pracovní deska. Se svou výškou se pořád musím u vaření trochu předklánět. Když jsem u nich nedávno krájela salát, připadala jsem si jak v nebi. Žádné bolesti v kříži!

Tak si říkám,  proč si to nedopřát? Proč si neudělat radost? Ono je to tak vlastně se vším. Na co pořád čekat?

Tak jsme se rozhodli. Užili jsme si to všechno vybírání a rozhodování a celý ten proces. I to je totiž zážitek, který k tomu patří a je třeba si ho užít dosyta! Protože ona je to zábava a protože výsledek stojí za to.